Vzájemný souhlas je v sexu v poslední době extrémně často diskutované téma. Bohužel se nám ho však často nedostává. NE znamená NE, ale ne všichni jsou připraveni a schopni to akceptovat. Řada lidí, při nahodilých setkáních ale i v partnerství a manželství mívá, bohužel, sex bez vzájemného souhlasu. Ne všichni o tom ale vědí. Proč je důležité nebát se vyjádřit svůj nesouhlas, proč vyřčené ANO rozhodně neznamená vždy souhlas a proč je někdy lepší vyvarovat se některých rizikových situací…
Není souhlas jako souhlas
Souhlas je v sexu bohužel poměrně komplikované téma. Není to totiž jako při uzavírání manželství, kdy máme k ruce dva svědky, zástupce obecního úřadu, matrikářku a spoustu papírování, kde písemně stvrzujeme, že s daným aktem nade vší pochybnost a svobodně souhlasíme. Většina sexuálního chování není předem plánovaná. Navíc, spontánní sex je mnohými lidmi daleko více ceněný až adorovaný. Prostě „se situace nějak vyvine“ až spolu dva lidé skončí v posteli. Aspoň ve filmech to tak bývá hezké. Někdy se ti dva znají a mají vybudovanou mezi sebou intimitu, někdy ne. Jenže co pak? Co když se to dál nevyvíjí jako ve filmu? Jak poznat, že jeden partner chce druhého a že souhlasí s naším sexuálním chováním?
Řada lidí žije v představě, že „to přeci poznám, ne?“ Zkušenost však ukazuje, že tato představa není vždy opodstatněná. Souhlas můžeme v sexu dělit na vnější a vnitřní. Vnější souhlas je takový, který ideálně slovně, případně v horším případě jinak, dáváme najevo svému partnerovi. I pokud neřekneme nahlas své jasné ANO, tak na začátku sexu jde ještě počítat s nějakou empatií našeho partnera – tedy jeho schopností vnímat, jak se cítíme a dovozovat z toho, co nám je a není příjemné, a zda s jeho kroky souhlasíme, nebo ne.
Jenže s postupujícím vzrušením náš mozek přepíná do režimu, kdy už empatie nejsme tolik schopni, což z pohledu nejednoznačných indikátorů a nevyřčeného (ne)souhlasu může být dost problém. K moci se naopak čím dál víc dostává naše nevědomí, včetně jeho démonických zákoutí ukrytých v našem stínu a nejrůznějších strachů a úzkostí.
I proto je ne každý schopný otevřeně říct: „Ano, chci s tebou mít sex!“ nebo „Ne, nechci s tebou mít sex, a to i přesto, že před chvílí jsem chtěl(a),“ k čemuž se dostaneme v závěru článku v samostatné kapitole Za tuto neschopnost svobodně vyjádřit souhlas či nesouhlas se sexuálním chováním „vděčíme“ tabuizaci sexu, sociálním úzkostem, vztahové vazbě a vztahovým závislostem (viz dále), nedostatečnému kontaktu s vlastními emocemi a vůbec nejčastěji tomu, že jsme z dětství mnohdy naučení nedávat své vlastní potřeby na první místo. „Když on(a) po mně tak toužil(a), tak jsem nemohl(a) říct ne!“ I takto vznikají velmi bolestivé sexuální zkušenosti, které přeci byly „se souhlasem“, tedy aspoň tím vnějším…
Jenže pak tu máme souhlas vnitřní, kdy uvnitř sebe chceme a toužíme po sexuálním chování s daným partnerem. Vnitřní a vnější souhlas přitom velmi často nebývají ve shodě, což (nejen) nám následně působí značné utrpení. Jakýkoliv sex bez souhlasu, zejména vnitřního, se pro nás může stát silně traumatickou zkušeností. V důsledku sexuálního chování bez souhlasu se nám může výrazně deformovat pohled na sexualitu, na sebe samé a naše sebevědomí, na partnerské vztahy a v horším případě, který má i dopady na naše fyzické zdraví, i na pocit bezpečí. Řadu lidí takové sexuální zkušenosti dovedou i do stavu vnitřního či dokonce vnějšího sebepoškozování.
Celá situace je navíc o to obtížnější, že všudypřítomná pornografie se nám snaží nalhat, že všichni se sexem automaticky souhlasí, stačí jen, aby se vám rozbil odpad u umyvadla, nebo abychom měli sexy učitelku. Jenže právě pornografie je reklamou na patologický sex… Stejně jako jiné pohádky ji nelze brát jako reklamu na zdravý život, tedy pokud např. nepovažujete za skvělý nápad zkusit jíst po zbytek života jídlo jen bez soli anebo si vybírat manželku na celý život jen s její botou v ruce a na základě jediné protančené noci…
Jak vypadá sex se souhlasem
Sex bez souhlasu je natolik častý, že řada lidí nemá úplně jasnou představu, jak vlastně vypadá zdravý pohled na sexualitu. I proto Deklarace sexuálních práv ve své preambuli shrnuje úlohu normálního (a tedy i se souhlasem) sexuálního chování v životě člověka. Pojďme si tedy říct, jak vlastně takový sex s vnějším i vnitřním souhlasem vypadá.
„Sexualita je zdrojem potěšení a pohody, a přispívá k celkovému naplnění a spokojenosti,“ říká Deklarace sexuálních práv.Z pohledu transakční analýzy je sexualita hrou pro děti (dětské egostavy). Při normálním sexuálním chování se tak naše pocity dají mnohdy připodobnit k těm, co jsme zažívali při dětské hře na pískovišti, na babu atd. – těšení se, radost, zvědavost, hravost, příjemné pocity napětí apod. Sex se souhlasem je plný potěšení, příjemných zážitků a vede k uspokojování potřeb a tužeb každého jednotlivce, čímž přispívá k celkovému zdraví, psychickému i fyzickému. Sex se souhlasem je hédonickým prožitkem, na který rádi vzpomínáme i den poté, což znamená, že jednoznačně přispívá k našemu pocitu štěstí. Je to tak, za sex se souhlasem jsme rádi, že jsme ho měli.
Ne snad, že by to znamenalo, že každý sex se souhlasem musí být dobrý a musíme při něm mít orgasmus, ale proto, že při něm zažíváme příjemné pocity. Nicméně, ano, je pravda, že u sexu se souhlasem je orgasmus nesrovnatelně častější než u sexu bez zejména vnitřního souhlasu. Bez vnitřního souhlasu totiž bývá u mužů problém s erekcí a u žen problém s lubrikací (přirozeným zvlhčením poševní stěny). Chybí také schopnost se uvolnit, která je pro dosažení orgasmu klíčová.
Pokud vaše sexuální chování nevede k výše popsaným příjemným pocitům a máte při sexu problém dosahovat orgasmu, případně erekce/přirozené lubrikace, je možná na čase zpozornět. Řada lidí má totiž sex i tehdy, kdy by ho neměla mít. A to je velký problém, zejména pro jejich psychické i fyzické zdraví, včetně stavu imunitního systému, který pak může být náchylnější k neadekvátní imunitní odpovědi.
Jak vypadá sex bez souhlasu
Sex bez souhlasu má mnoho podob. Mediálně známý popis situace, kdy sexuchtivý muž zatarasí ženě cestu ven z pokoje nočním stolkem a pak na ni i přes její zjevný nesouhlas vykoná soulož – což bohužel v českém vůči sexuálnímu násilí extrémně benevolentnímu právu nemusí být nutně ještě znásilnění ve smyslu § 185 TZ – není jedinou takovou možností.
Pokud po svém sexuálním chování, zejména tom párovém, necítíte výlučně příjemné pocity, je docela možné, že váš sex neobsahuje váš vnitřní nebo vnější souhlas. Scénářů sexuálního chování bez souhlasu je přitom poměrně hodně. Ty nejčastější se ale dějí v dlouhodobých partnerských vztazích.
Existují v zásadě dvě skupiny takového chování. Ta první je v České republice trestná a zahrnuje:
- Pohlavní styk, který si na vás někdo vymůže násilím – tj. znásilnění ve smyslu § 185 TZ
- Pohlavní styk pod pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy – tj. znásilnění ve smyslu § 185 TZ
- Pohlavní styk při zneužití bezbrannosti (např. opilého, léky omámeného či spícího) sexuálního partnera – tj. znásilnění ve smyslu § 185 TZ
- Masturbaci či obnažování poté, co vás k tomu někdo donutí násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy – tj. sexuální nátlak ve smyslu § 186 TZ
- Masturbaci či obnažování poté, ke kterému vás někdo donutí zneužívaje vaší bezbrannosti – tj. sexuální nátlak ve smyslu § 186 TZ
- Pohlavní styk, masturbaci či obnažování nebo jiné srovnatelné chování, ke kterému vás přinutí někdo, kdo zneužije vaší závislosti (např. učitelka se žákem, nadřízený s podřízenou, táborový vedoucí apod.) – tj. sexuální nátlak ve smyslu § 186 TZ
- Pohlavní styk, masturbaci či obnažování nebo jiné srovnatelné chování, kdy partner zneužije svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti (např. lékař, psychoterapeut, fyzioterapeut, masér, sbormistr apod.) – tj. sexuální nátlak ve smyslu § 186 TZ
- Pohlavní styk dospělého s dítětem mladším patnácti let (a to i při jeho „souhlasu“ – viz níže) – tj. pohlavní zneužití ve smyslu § 187 TZ
Je možná dobré si připomenout nějaké statistiky. Pohlavní zneužívání potká v průměru každou čtvrtou až pátou holčičku a každého desátého až dvacátého chlapečka (statistiky se dost liší viz zde, zde a zde), znásilnění pak potká přibližně 11 % žen a o sexuálnímu nátlaku se můžeme jen domnívat, jak často se děje. Čísla, která máme, vychází hlavně ze studií a odhadů. Skutečná tvrdá čísla totiž prakticky neexistují, protože drtivá většina sexuálních trestných činů není nahlášena, a to i proto, že se obvykle dějí v rodině – dědeček, strýc, bratranec, tatínek, maminka, partner – to jsou nejčastější pachatelé sexuálního násilí. Násilník v parku tak, jak ho známe z filmů, není až tak častý.
Sex bez souhlasu na úrovni trestného činu je však ve skutečnosti ten méně častý. Mnohem častější varianta je ta, kdy sexuální chování bez souhlasu není sice trestné, ale přesto zanechá hluboké rány na duši člověka popsané výše. Příkladem budiž:
- Pohlavní styk či jiné sexuální chování, kdy na začátku sice dáváme najevo zájem a souhlas, ale v průběhu aktu si pohlavní styk rozmyslíme. V takovém případě mohou nastat dvě varianty – buď dáme svůj nesouhlas najevo, a partner s námi vykoná soulož (či jiné sexuální chování) i přes náš nesouhlas, anebo svůj nesouhlas najevo nedáme. Ne každý je totiž schopen dát změnu svého názoru v dané situaci hlasitě najevo a vyjádřit svůj nesouhlas se sexuálním chováním. Řada lidí je totiž v danou chvíli paralyzovaná úzkostí, a tak nedokáže svůj souhlas odvolat, a jejich partner o nesouhlasu vůbec netuší. Pocity, které takové sexuální chování zanechá si přitom vůbec nezadají s těmi, které vám způsobí znásilnění ve smyslu trestního zákoníku.
- Pohlavní styk za účelem získání si/udržení si partnera – tedy ze strachu – tehdy, kdy nemáme na sex chuť, nebo necítíme jako správné, mít v danou chvíli s daným člověkem sex. Tedy sex bez vnitřního souhlasu (viz článek Proč máme sex a proč bychom ho mít neměli).
- Pohlavní styk ze strachu z násilí, je dalším příkladem sexu bez vnitřního souhlasu, a to bez ohledu na to, nakolik je obava z toho, že nám náš partner fyzicky ublíží, pokud s ním nebudeme mít sex oprávněná, či nikoliv. Zejména oběti domácího násilí si totiž podobný strach mohou přenášet i do nových vztahů s partnery, kteří by jim v životě nezkřivili ani vlásek.
- Pohlavní styk z „povinnosti“, ale v situaci, kdy nemáme na sex chuť, nebo to necítíme jako správné. To je extrémně časté v manželstvích, zejména pak u křesťanů, kteří jsou někdy schopni si vykládat svou víru tak, že je „nutné plnit si manželské povinnosti“. Opět se však jedná o sex bez vnitřního souhlasu (viz článek Proč máme sex a proč bychom ho mít neměli)
- Pohlavní styk za účelem „klidu od partnera“ je další varianta sexu bez vnitřního souhlasu, která je běžná zejména v manželství. Častá představa, která se při naléhání partnera s vyšší sexuální apetencí (tj. chutí na sex) zaznívá i nahlas: „Však tobě to nic neudělá a mě to pomůže,“ je bohužel zcela mylná. Vztah, který obsahuje takovéto sexuální chování se totiž pro partnera, který má „sex pro klid“ stává toxickým a toxické chování v ložnici má ve vztahu pak důsledky i mimo ni. A to i přesto, že se běžně v časopisech dozvíme nesmysl o tom, že je v četnosti pohlavních styků potřeba mezi partnery „najít kompromis“, tedy dospět k situaci, která je bez vnitřního souhlasu jednoho z partnerů.
- Pohlavní styk za účelem nevědomé kompenzace některých ran na duši (např. méněcennosti, nedostatku sebepřijetí např. kvůli fyzickému vzhledu). Zkrátka se snažíme dosáhnout „ulovením“ sexuálního partnera úlevy od vnitřní psychické bolesti. Bohužel, i zde se jedná ve skutečnosti o sex bez vnitřního souhlasu (viz článek Proč máme sex a proč bychom ho mít neměli). Výsledkem bohužel bývá všechno jen ne úleva od dané bolesti. Méněcenný člověk si jen potvrdí, že o něj „nikdo normální nestojí“, člověk, který má problémy se sebepřijetím se zase zhrozí nad tím „co si to zase provedl,“ atd. Často se tak jedná o důsledky komplexového jednání, které nám má jen potvrdit původní negativní přesvědčení o sobě.
- Pohlavní styk ze soucitu je také relativně častým fenoménem zejména filmů pro teenagery. Bohužel se však někdy může stát, že ten, kdo se sexem souhlasí „jen kvůli tomu druhému“, má pak sex bez vnitřního souhlasu, což má pro jeho psychiku a následně i vztahování se k sobě dost toxické účinky. Navíc, někdy je takový sex jen důsledkem závislé poruchy osobnosti (viz níže), či jiných psychických potíží.
- Pohlavní styk za účelem potrestání nevěrného partnera, což na začátku sice může znít jako skvělý nápad, ale ve finále se opět jedná o sex bez vnitřního souhlasu (viz článek Proč máme sex a proč bychom ho mít neměli), který způsobí další šrámy na duši.
- Pohlavní styk za účelem ublížení si bývá cestou, jak převést vnitřní sebepoškozování do praktické vnější realizace. Opět se jedná o sex bez vnitřního souhlasu se všemi ranami, které nám přináší.
- Pohlavní styk motivovaný duševní nemocí je bohužel také relativně častou situací, kdy chybí skutečný vnitřní souhlas. Psychických chorob, kdy člověk má pohlavní styk, který ve skutečnosti nechce, je přitom nepřeberné množství a dohromady jimi trpí zhruba každý desátý. Jedná se zejména o substanční závislosti (kdy nad sebou člověk nemá kontrolu), hraniční poruchu osobnosti (kdy člověk touží po absolutním splynutí s kýmkoliv), závislou poruchu osobnosti (kdy člověk touží potom, aby toho druhého učinil šťastným), bipolární afektivní poruchu (kdy člověk v manické fázi nemá nad sebou kontrolu), psychotické poruchy (kdy člověka mohou k sexu přinutit např. vnitřní hlasy) a některá další psychická onemocnění. Problém je, že absenci vnitřního souhlasu v takovém případě není pro sexuálního partnera prakticky možné rozpoznat. Dotyčnému člověku trpícímu duševní nemocí, pakliže si takový prožitek pamatuje, se však posléze dostaví hluboké pocity viny, které dál přispívají k destrukci jeho nitra.
Důvodem, proč máme sex bez vnitřního souhlasu jsou obvykle rány z dětství – toxické vztahové chování rodičů (ať už k sobě nebo k dítěti), chování rodiče opačného pohlaví vůči nám (např. v Česku velice populární mlácení dětí vyvolávající podle mnoha vědeckých studií hluboké strachy přetrvávající do dospělosti), poruchy vztahové vazby apod. Pro takto zraněného člověka je těžké si to nedělat, je těžké nemít sex bez vnitřního souhlasu, v situaci, kdy se najednou začneme cítit podobně jako ve specifické traumatické situaci kdysi v dětství.
Proč je souhlas v sexu důležitý
Jak vidíte z příkladů výše, sex bez souhlasu je, bohužel, zcela běžný. Každý z nás ho asi aspoň jednou v život měl. Což nám ale nepřineslo nic dobrého. Někdy takový sex bez souhlasu způsobí fatální rány, někdy naruší naši další sexualitu a změní třeba to, co se nám v sexu líbí a jak se budeme v oblasti sexuality chovat k dalším partnerům, jindy si z takového sexuálního prožitku odneseme „jen“ nepříjemnou vzpomínku.
Nejčastěji se sex bez souhlasu děje v dlouhodobých vztazích. Lidé v nich totiž mají tendenci předpokládat, že když s nimi partner měl pětkrát, desetkrát, dvacetkrát za sebou sex, že s ním zaprvé vždycky vnitřně souhlasil a zadruhé, že s ním bude automaticky souhlasit i po jednadvacáté, nebo se k němu nechá aspoň „ukecat“ nebo „uhladit“. Už jen tahle opět velmi častá formulka však značí cosi o tom, že dotyčný se sexuálním chováním asi úplně nesouhlasí, když ho musíme ukecávat a uhlazovat, že…
Vzájemný souhlas je přitom jedním z kritérií normálního (či chcete-li „zdravého“) sexuálního chování. Jak praví Deklarace sexuálních práv, tak: „Každý má právo svobodně kontrolovat a rozhodovat o záležitostech týkajících se jeho sexuality a jeho těla. To zahrnuje výběr sexuálního chování, postupů, partnerů a vztahů s náležitým ohledem na práva ostatních.“ Deklarace o sexuální rozkoši pak souhlas doslova zmiňuje jako jeden z klíčových faktorů, které přispívají k sexuálnímu zdraví a pohodě.
Důvodem, proč je souhlas při jakémkoliv sexuálním chování extrémně důležitý, je to, že sexualita zasahuje do nejintimnějších zón nejen našeho těla, ale také psychiky. Právě proto může být sex bez souhlasu tak zraňující a devastující, protože se bytostně dotýká našeho pocitu bezpečí i naší sebelásky a sebepřijetí.
Když dojde ke změně vnějšího souhlasu
Zásadní problém, na který se ne vždy zcela optimálním způsobem snaží upozornit i veřejná diskuse, je situace, kdy vnější souhlas na začátku je, ale pak dojde k jeho odvolání. K tomu může vést celá řada důvodů, které na první pohled nemusí být v dané situaci zřejmé a srozumitelné.
Do odvolání vnějšího souhlasu obvykle významnou měrou promlouvá nevědomí, a to někdy dokonce obou aktérů. Někdy je vnější souhlas odvolán kvůli strachu, který se dostaví a nemusí ani souviset s aktuálním sexuálním partnerem, jindy proto, že od začátku nebyl přítomen vnitřní souhlas, a tím, že se situace začíná vyvíjet směrem k samotnému aktu, se přeci jen ke slovu dostane ono vnitřní já a skutečné potřeby daného člověka. Jindy ale mohou za odvoláním vnějšího souhlasu být i bytostně racionální důvody – například to, když partner se rozhodne i přes předchozí domluvu nepoužít kondom. Scénářů, za kterých je vnější souhlas odvolán může být celá plejáda, ale očekávaná a „správná“ reakce je vždy stejná – přerušení jakýchkoliv pokusů o sexuální chování ze strany druhé osoby. Jenže k takové reakci bohužel očividně ne vždy dojde. Jsou totiž lidé, pro které je správné zvládnutí takovéto situace výrazně těžší, až skoro nemožné (ti se pak mohou léči na sexuologii, případně využít projektu Národního ústavu duševního zdraví Parafilik.cz).
Proč je pro někoho těžké respektovat odvolání vnějšího souhlasu
Pokud už najednou nemáme souhlas svého partnera, měli bychom se přirozeně okamžitě vyvarovat jakýchkoliv pokusů o sexuální chování. Jenže to zejména v situaci pokročilého sexuálního napětí a vzrušení vyžaduje velkou dávku sebediscipliny, a hlavně potřebu vyrovnat se s odmítnutím, které nám v takové situaci často působí tzv. narcistní zranění. Ne každý člověk je schopný takovou situaci zvládnout správně, zejména, pokud si jeho duše nese určitá zranění z minulosti. To neznamená, že má na takové chování právo, nemá, jedná pak v přímém rozporu s Deklarací sexuálních práva mnohdy i trestním zákoníkem. Jen to bohužel znamená, že k takovému chování může dojít. I proto se vyplatí vědět, kdo je člověk, se kterým vstupujete do ložnice.
Někteří lidé si totiž náhlé odmítnutí berou až příliš osobně a hluboce se jich dotýká. Nevnímají pak celou situaci tak, že partner pouze svobodně změnil názor a nemá prostě aktuálně chuť na sex s námi, ale tak, že: „Já jsem učinil něco, za co jsem byl odmítnut,“ „Já jsem nedostatečný,“ „Já nejsem dost fyzicky a sexuálně atraktivní,“ „Já mám pro partner hnusný penis/vagínu/prsa/postavu/…, a proto mě odmítnul,“ apod. To je pak hluboce bolí, zejména pokud se do takovéto situace dostávají opakovaně, odmítali je i jejich rodiče v dětství a/nebo byli oběťmi šikany od pro ně atraktivního pohlaví. Pokud si takových zranění nesou příliš, může to vyústit jednoho dne v situaci, kdy už odvolaný souhlas neustojí a nebudou ho respektovat.
Navíc, pro lidi, kteří se díky svému traumatickému dětství dopracovali až k narcistické poruše osobnosti, může být takové zranění tak zásadní, že tím spíš nebudou odvolání souhlasu akceptovat, ba dokonce budou chtít dotyčného odmítajícího partnera potrestat, a to právě sexuálním chováním bez jeho souhlasu. A učiní tak i přesto, že sex bez vnějšího souhlasu by jinak „nikdy nechtěli mít“.
Někdy se také z hlubin nevědomí mohou vynořit i obsahy, které tam zasely obvykle rodiče a další důležité vztahové vazby, např. častým fyzickým trestáním či dokonce pohlavním zneužíváním v dětství, které je bohužel naprosto běžné (viz čísla výše). To se pak hravě může dostavit obrovský nával vzteku, který takového člověka dále motivuje k pokračování v sexuálním chování, a to třeba i ve formě vykonání pomsty za minulá zranění od jiných žen/mužů. „To víš, že jo, ty děvko, však já ti ukážu!“ Taková situace pak obvykle končí tragédií pro oba aktéry. I sexuální násilník totiž takovou situaci později nějak zpracovává, ne vždy však směrem, který mu pomůže ji nezopakovat. Pokud se vás to týká, prosím, vyhledejte odbornou pomoc sexuologa, nebo se aspoň obraťte na projekt Národního ústavu duševního zdraví Parafilik.cz.
Pro koho je těžší poslouchat svůj vnitřní nesouhlas
Co ale lidi na té druhé straně? Co ti, kterým se v jejich sexuálním chování opakují situace, kdy svůj vnější souhlas odvolávají na poslední chvíli, nebo kteří mívají sex s vnitřním nesouhlasem. I ti za sebou obvykle nemají zrovna hezké dětství. I zde se bylo často přítomno pohlavní zneužívání, obvykle od blízké obvykle výrazněji starší vztahové osoby – děda, strejda, táta, bratranec, případně starší bratr. Někdy však podobné škody napáchá i učitel, farář, sbormistr apod. Ne vždy však za tím musí být pohlavní zneužívání. Často však tímto problémem trpí lidé potýkající se s úzkostnou vztahovou vazbou či závislostní strukturou osobnosti.
Člověk, který byl v dětství vysoce závislý na momentálním často se měnícím emočním rozložení rodičů, které se často měnilo bez zjevné příčiny (typicky u dospělých dětí alkoholiků, ale také děti rodičů trestajících dlouhým mlčením, záchvaty vzteku či fyzickými tresty), nebo člověk, u kterého z jakéhokoliv důvodu výrazně chyběl rodič opačného pohlaví, může být až příliš naladěný na uspokojování potřeb ostatních a příliš zvyklý potlačovat svoje vlastní potřeby. Zejména pokud v dětství často docházelo k emocionálnímu zneužívání. Typicky pak může trpět také značnou nerozhodností, či dokonce kompletní závislou poruchou osobnosti.
TIP: Pokud se vás některé z výše řečeného týká, vřele doporučuji knihu Heinz-Peter Röhra Závislé vztahy.
To pak přirozeně v oblasti sexuality může vyvolávat situace, kdy dlouhou dobu vychází vstříc signálům a potřebám svého partnera, a to aniž by dostatečně vnímal své vlastní potřeby, včetně vnitřního nesouhlasu se sexuálním chováním. Když pak ale dospěje situace do stavu, kdy si uvědomí, že nechce mít v danou chvíli s daným člověkem sex, a odvolá svůj vnější souhlas, je to pro druhého člověka zcela nepochopitelné a zraňující. A, bohužel, to nemusí vždy dopadnout tím, že druhý se svým sexuálním chováním okamžitě přestane.
Pokud se opakovaně dostáváte do takto rizikových situací, k vaši bezpečnosti by mohlo přispět vyvarování se sexuálních kontaktů s lidmi, které dostatečně dobře neznáte a nevíte, jak reagují na odmítnutí. Přílišná závislost na pohledu ostatních na vás vám také může komplikovat život i jinde – v práci vede k syndromu vyhoření, ve vztazích – partnerských, přátelských ale i ve vztahu k sobě – může vyústit v častější toxické vztahy a celkově může ve vašem životě působit nesvobodu. V takovém případě je vhodné vyhledat služeb psychoterapeuta, mnohdy i kvůli právě děsivým sexuálním zážitkům, které neproběhly s vaším souhlasem.
Je čas ukončit sexuální chování bez souhlasu
Z výše uvedeného je zřejmé, že sexuální chování bez vnějšího a zejména vnitřního souhlasu páchá nenapravitelné škody a jde proti samotné esenci a smyslu sexuálního chování. Proto až příště budete chtít mít sex, respektujte prosím základní sexuální práva sebe i ostatních, a vnímejte bedlivě své vlastní emoce. Případně, pokud jste od nich odpojení, zkuste to řešit na psychoterapii, nebo aspoň pro začátek zkuste dělat si 14 dní check-iny – jednoduché cvičení, které vám pomůže se na ně opět napojit (najdete ho popsané zde).
V příštím díle #SexQnAs se podíváme na další kritérium normálního sexuálního chování – přiměřenost věku.
O projektu #SexQnAs
Projekt #SexQnAs (Sex: Questions and Answers), neboli v překladu otázky a odpovědi o sexu, si klade za cíl detabuizovat oblast sexuality. Projekt, který je svou formou zaměřen převážně na dospělé a dospívající, se postupně bude bez hodnocení a předsudků zabývat jednotlivými oblastmi sexuality a sexuálního zdraví, které lidem nejčastěji působí potíže s psychickým a fyzickým zdravím, v partnerských vztazích a ve vztahu k sobě.
Tento projekt vznikl jednoduše proto, že jsem se ve své soukromé psychoterapeutické praxi za poslední roky setkal až s příliš mnoho lidmi, kteří si nesli sexuální traumata a/nebo měli problémy v sexuální oblasti, a to často i v rámci dlouholetých vztahů či manželství, a to z jednoho jediného důvodu – nedostatku informací o sexualitě a neschopnosti o sexualitě hovořit.
Věřím, že svobodný přístup k informacím a možnost svobodně se vyjadřovat o sexualitě, vede ke spokojenějšímu a šťastnějšímu sexuálnímu a partnerskému životu. A protože psychoterapie je cesta ke svobodě, budeme tu teď mluvit otevřeně o sexu, aby i vy doma – ať už je vám 15 nebo 80 let – jste snáze dokázali uplatnit a využít všechna svá sexuální práva (viz Deklarace sexuálních práv, o které budeme mluvit v dalším článku) protože sex je projevem zdraví. Sexualita je základní fyziologická potřeba každého člověka a právo na nejvyšší dosažitelný standard sexuálního zdraví, stejně jako právo na informace, patří mezi základní sexuální práva každého z nás.
O autorovi
Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.
Je čas na změnu 
2 komentáře: „#SexQnAs: Souhlas aneb NE znamená NE, ale ANO neznamená vždy ANO“