Trauma: Příležitost nebo cejch na celý život?

Většina lidí si v životě zažije nejméně jedno trauma. V USA se odhaduje, že traumatem si projde aspoň jednou za život 9 lidí z 10. Pro spuštění traumatu někdy stačí i zlomek sekundy – dopravní nehoda, smrt blízkého člověka, znásilnění, nečekaný rozchod nebo zrada, diagnóza rakoviny či jiné vážné nemoci, zkrátka cokoliv, co ve vás vyvolá extrémní množství stresu ve velmi krátkém okamžiku. Trauma vás jednou pro vždy změní. Pro někoho se stane cejchem na celý život, někdo z něj ale může naopak pro svůj život vytěžit větší resilienci i sebevědomí. A jak to s traumatem máte vy?

O vnitřních démonech a lidech

„Každý máme své démony“ zní oblíbené klišé, na kterém je samozřejmě mnoho pravdy. Přemýšleli jste ale někdy, jací démoni jsou ti vaši, jak a kdy se projevují a jak s nimi můžete bojovat? Že žádné nemáte? A znáte ten pocit, kdy něco ve vás vás nutí dělat věci, které nechcete a kterých pak litujete. Když si zkrátka „nemůžete pomoct“? Vítejte ve světě vnitřních démonů…

Když přijde existenciální krize

Existenciální krize, stav, ve kterém si člověk klade otázku, zda jeho život má smysl, význam či hodnotu. Je to něco, čím si projde v životě každý z nás. Mnohdy víckrát za život, mnohdy už při dospívání a mnohdy velice úspěšně. Dokud netrvá moc dlouho a víme, jak se jí postavit, máme šanci hodně „vyhrát“. V opačném případě může jít doslova o život…

Tiší sebevrazi aneb o lidech, co se uvnitř zabíjejí

V průměru každých 6 hodin se v Česku zabije jeden člověk, ročně to dělá na 1500 lidí, kteří spáchají sebevraždu, tu vnější. Jednou pro vždy ukončí svůj život. Nalijme si však čistého vína – sebe, své pocity, svá přesvědčení, své hodnoty, své ideály, své naděje, svou sebelásku, za těch stejných šest hodin zabije mnohem mnohem víc lidí. A tak je možná na čase začít mluvit i o té druhé, „tiché“, sebevraždě, té kterou na sobě pácháme sami uvnitř.

Dospělé děti alkoholiků aneb když závislost rodiče vám (z)ničí život

Spoluzávislí, tak se v adiktologii říká lidem, kteří sdílí svůj život s osobou se substanční závislostí. Pro dospělého člověka je spoluzávislost extrémně zatěžující, pro dítě de facto nezvladatelná. A tak na něm páchá zásadní škody každý den. Škody, o kterých se nemluví a které jednou pro vždy ovlivní život dítěte. Jaké to je být dítětem alkoholika a dospět? A v čem všem vlastně alkoholismus vašeho rodiče ovlivňuje váš současný život?

Když přijde čas na zázrak

V životě člověka mohou přijít okamžiky, kdy bytostně věří, že to jediné, co by mu v danou chvíli pomohlo, to jediné, co potřebuje, už je jedině zázrak. Možná i vy jste tam někdy byli, nebo právě jste. Dějí se ale vůbec ještě zázraky, anebo patří spíš do říše pohádek? A dá se vůbec udělat něco pro to, aby se ten kýžený zázrak stal?

Jak a proč nám náš mozek lže a co s tím můžeme dělat

 „Jak definuješ, co je skutečné? Pokud mluvíš o tom, co cítíš, vnímáš, čicháš nebo vidíš, pak ‘skutečné’ jsou v podstatě jen elektrické signály interpretované tvým mozkem,“ říká Morpheus Neovi v legendárním filmu The Matrix, když mu ukazuje, že celý život žil ve lži. Mozek je jedním z nejdůmyslnějších a energeticky nejnáročnějších orgánů v našem těle a nemáme ho bohužel od toho, aby nám umožňoval žít v „realitě“.

Jak nevyhořet a překonat syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření se objevuje v dnešní době čím dál častěji. Mnoho lidí v posledních letech hovoří o vyhoření a mnoho lidí se vyhoření bojí. Co je ale vlastně syndrom vyhoření? Jak snadno nebo těžko můžete vyhořet a jak tomu můžete předejít? A je vyhoření spojené výlučně jen s prací?

Proč žijeme ploché životy a proč ani 3D nestačí

Filozofických i více či méně vědeckých rozprav o tom, že možná žijeme v plochém hologramu, nebo jaká vlastně je čtvrtá dimenze, už jste možná zaslechli poměrně dost. Dimenze, o kterých dnes budu mluvit jsou ale poněkud jiného charakteru. Jsou to dimenze lidské existence, kdy zejména v Česku ta čtvrtá, nejpodstatnější, bývá upozaděná, z čehož vyplývá řada ne-štěstí a někdy i nemocí, aspoň těch psychických. Jak tedy na vícerozměrný život?

Nejdřív jsem JÁ, a potom teprve ostatní!

„Nejdřív ber, a potom dávej!“ říkával svým studentům doc. Jaroslav Skála, zakladatel adiktologie v Československu. Nebyl první ani poslední, kdo to říkal. Pokud chcete, aby lidé kolem vás byli šťastní a spokojení, a hlavně, abyste takoví byli i vy, musíte začít právě tímhle, zkrátka začít myslet na sebe. Zdá se vám to sobecké? Opak je pravdou.